www.seiferos.cz

 

Není sokolnictví a uvazování dravců a sov za nožičky týráním zvířat?
Sokolnictví sahá do historie až 3000 let před naším letopočtem. Za celou tuto dobu lidé nevymysleli vhodnější způsob uvázání dravců. Ptačí noha je to nejpevnější, co na ptačím těle existuje - průřez ptačí nohy má tvar slepičího vejce (ovoid). A zkuste rozbít vejce po jeho delší ose. Dravec velikosti kilogramového jestřába dokáže udržet v pařátech i čtyřkilového zajíce. Ten se nechce nechat sežrat a tak se silně brání. Kdyby měl dravec nohy jako třeba bažant, tak si je zlomí. Sokol, který padá střemhlav v rychlosti až 300Km/hod., právě pařáty kopne do kořisti a úderem ji usmrtí, nebo omráčí. Proto uvázání dravce za nohy je nejlepší možný způsob, jak jej udržet v neporušeném stavu. Dravec v kleci, pokud je divoký, chce od vás - naráží do pletiva. Pokud je krotký, chce k vám, - naráží opět do pletiva. Jakmile si dravec zlomí peří, nemůže létat a tím ani lovit. Pokud jsou kožená poutka správně vyrobena a udržována, nezpůsobují ptáku žádnou újmu ani bolest. Sokolnicky vedení dravci, kteří mají dostatek místa u posedu a přiměřený výcvik - tj. létání v přírodě - neteskní po tzv. svobodě. V podstatě v přírodě ptáci létají jen proto, aby uhájili své živobytí a aby si nalezli partnera. Rovněž v přírodě nelétají, kam se jím zachce, ale dodržují hranice svých teritorií.

 

Dravci jsou škodná - proč je tedy chránit?
Existuje jeden etologický zákon, který říká: jak silné jsou zbraně predátora, tak mohutné a účinné jsou obranné prostředky potenciální kořisti - týká se to jak dospělců, tak i mláďat, musí být ovšem zdraví. Dravci plní v přírodě evoluční úlohu, kdy tedy přežívají a rozmnožují se jen ti nejsilnější jedinci - evoluce směrem nahoru. Dravci také ochraňují člověka před zoonózami - tj. chorobami přenosnými ze zvířat na člověka. Naši dravci loví převážně drobné savce, jako jsou polní hlodavci, veverky atd. Pouze při nedostatku této potravy se snaží ulovit například zajíce nebo kuře bažanta. Příležitostné krádeže drůbeže na dvorcích má na svědomí jestřáb, ale pouze v době, kdy je krutá zima a hluboký sníh, a tedy hladoví, případně v době mláďat, kdy má vyšší spotřebu potravy. Těmto nevítaným návštěvám můžete snadno zamezit rozvěšením silně lesklých a pestrých předmětů (kupříkladu skleněné koule) na plot. Dravci se lesklých předmětů bojí. Káně lesní, která bývá rovněž nespravedlivě obviňována ze zabíjení slepic a zajíců, je prakticky potravní specialista. Živí se myšmi, které sbírá na poli a částečně mršinami. Podíl myší je devadesát pět procent. Tyto skutečnosti prokázal projekt Buteo buteo; vznikl z popudu ministerstva, trval tři roky a byl zaměřen právě na skladbu potravy kání.
 

 

Nejsou káňata přemnožena?
Predátor se v podstatě nemůže přemnožit - jeho stavy jsou přímo úměrné množství potravy, kterou loví, proto počet káňat každoročně kolísá. Káňata se v zimních měsících slétají ze širokého okolí, vytvoří tzv. zimní loveckou skupinu, která se společně krajem potuluje a loví . K těmto skupinám se navíc přidávají káňata rousná, která k nám přilétají zimovat. Koncem února se tyto lovecké skupiny zase rozpadají a káňata žijí svým skrytým způsobem. Navíc tím, že káňata číhají na kořist na polích a jsou i poměrně velká, posedávají na stromech, které lemují pole a silnice a jsou tedy nápadná. Káně se nijak zvlášť člověka nebojí.

 

Může velký dravec nebo velká sova napadnout člověka?
Naprosto bezdůvodně ne! Dravci se člověka bojí a pokud mohou, tak se před ním skrývají. Výjimku tvoří pouze doba hnízdění, kdy mohou i sovičky střední velikosti napadnout v bezprostřední blízkosti hnízdní dutiny či hnízda člověka. Člověk ale nemá v ptačích hnízdech co pohledávat, a pokud tam navíc krade mláďata, dobře mu tak... Ornitologové jsou si toho vědomi, a proto se při kroužkování mláďat chrání helmami.

 

Jaké jsou hnízdní zvyklosti dravců?
Dravci i sovy tvoří celoživotní páry a mají své úkoly při hnízdění a výchově mláďat přísně rozdělené. Větší samice sedí na vejcích (přibližně jeden měsíc) a posléze mláďatech, menší samec loví a krmí samici. Po vylíhnutí mláďat přináší samec potravu na hnízdo nebo ji na blízkém místě předává samici, která potravu trhá a krmí mláďata. Pokud se tedy stane, že v době hnízdění uhyne samice, samec loví, ale nakrmit mláďata neumí. Mláďata pak zahynou hlady obložena potravou. Pokud v době hnízdění zahyne samec, samice loví a krmí mláďata, ale už je nestačí dostatečně zahřívat, nebo naopak chránit před sluncem, a mláďata stejně zahynou. Pokud jsou ptačí rodiče v době hnízdění rušeni, opustí raději svá mláďata, která jsou tak odsouzena k smrti. Proto by bylo vhodné domluvit se s firmami pracujícími v lesích, aby v době hnízdění práce přerušily, také upozornit horolezecké kluby, aby jejich členové provozováním svého koníčka ptáky nerušili.
 

 

Jak se postarat o dravce v zajetí?
V úvodu k tomuto dotazu chci říci, že maso jatečních zvířat se ke krmení dravců ani sov zásadně nehodí. Důvod: jateční zvířata jsou krmena nepřirozenou stravou - granulátem - tedy skladba makromolekul tuku je naprosto odlišná od savců žijících ve volné přírodě. Toto maso je tedy pro dravce nestravitelné (dravec v přírodě také prasata neloví). Jedinou výjimku činí srdeční sval, který je bakteriologicky nejčistší a neobsahuje tuk. Dále si musíme uvědomit, že k metabolismu dravců a sov patří vyvrhování vývržků. Tyto vývržky jsou tvořeny nestravitelnými částmi masa, jako jsou povrchová srst, peří, případně části kostí. Pokud neumožníme dravcům a sovám tvorbu vývržků, ohrožujeme je přímo na životě. Proto potrava dravců a sov musí obsahovat tyto balastní látky. Nejlepším krmením jsou tedy myši, potkani, křepelky, holubi ale z farem. Další problematikou v krmení jsou potravní specialisté - kupříkladu orlovec říční (baští jen ryby), kalous ušatý (hlavně myši), krahujec obecný (drobné ptáky), včelojed lesní (jeho krmnou dávku musíme sestavit z masa, které rozemeleme, vaječné míchanice, medu, pláství a doplníme včelami, vosami a čmeláky), výreček malý (převážně hmyz).
 

 

Nemohu se od dravců nějak nakazit?
Ve vzácných případech se lze nakazit kožním plísňovým onemocněním či salmonelou, ale to jen při přímém dotyku s nemocným dravcem. Nakažení lze ovšem zabránit důkladným umytím rukou. Ornitózu dravci nepřenášejí - můžete se s ní potkat na silně znečištěných půdách - příznaky jsou jako u rýmy - a při včasném léčení není tato nemoc nebezpečná. Psitakóza (jinak řečeno 'papouščí nemoc') je přenášena pouze exotickými ptáky - papoušky.
 

 

Jaká je průměrná délka života dravců a sov?
V přírodě je silná konkurence při získávání potravy a stačí sebemenší vada a pták není schopen v konkurenci obstát, délka života je kratší. Ale v zajetí, při správném zacházení a krmení, se mohou dravci i sovy dožívat vysokého věku: sokolovití cca 20 let, krahujcovití cca 30 let, sovy střední velikosti cca 40 let, výr velký cca 50-60 let a nejdéle orli a supi až 80 let.
 

 

Jak je možné, že kořist nevidí orla nebo sokola?
Dravci lovící v otevřené krajině využívají k úkrytu těsně před útokem nerovnosti terénu (vyšší kopec) nebo soliterní strom. Ale velmi originálně umí využít různě teplých vrstev vzduchu, které jsou řazeny nad sebou - tím dochází k nejrůznějšímu vlnění a zrcadlení, takže z pohledu zvířete ze země je dravec téměř neviditelný.
 

Jsou sovy a dravci příbuzní?
Přestože sovy a dravci mají velmi podobný způsob získávání potravy, příbuzní si nejsou. Řád dravci je zvlášť - řád sovy je příbuzný s řádem papoušků a lelků.
 

 

Jaké mají dravci a sovy smysly?
Co se týče čichu, je na tom většina ptáků hůře než člověk. Nejlepší čich mají supi, kteří dokáží i na několik desítek kilometrů ucítit mršinu. Zrak a sluch mají dravci vynikající. Sovám k vidění stačí tzv. zbytkové světlo, což jsou jsou dvě milióntiny luxu. To je sklepní místnost bez oken, kde rozsvítíte svíčku a od světla této svíčky sova vidí na sto metrů kolem sebe. Ve dne ovšem stejně dobře vidí. Její vidění je ovšem jen černobílé. Naproti tomu dravci vidí barevně na dálku přibližně dva až tři kilometry (dravec by dokázal na druhé straně stadionu přečíst písmena na minci - kdyby uměl číst) a co se týče vnímání pohybu, tak v porovnání s člověkem (lidské oko je schopno za jednu sekundu zachytit pouhých 20 'snímků', ze kterých se pohyb skládá), oko dravce vidí těchto 'snímků' za jednu sekundu 150. Prostorové vidění dravců i sov je stejné jako vidění člověka - proto jsou také jejich oči vepředu. Co se týče sluchu, je rovněž výborný a u sov se vyrovná (nebo předčí) sluch psů - sovy slyší i ultrazvuk a svou kořist si zaměřují právě sluchem. Některé sovy mají také ušní otvory asymetricky umístěné (jeden výše - druhý níže) na hlavě - slouží k lepší lokalizaci zdroje zvuku.